Duben 2012

RIP

30. dubna 2012 v 7:55 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
http://www.youtube.com/watch?v=AI5GWfnZkYY


Čtvrtek, 28 Únor 2008 09:40
Autor: JAROSLAV BAĎURA
Rubrika: Kraj Moravskoslezský

Správce lesů oponuje: Museli jsme se nějak dostat ke stromům napadeným kůrovcem

Palkovice - Zabili jste nám stezku! zlobí se cyklisté, neboli bikeři na frýdecko-místecký magistrát, který je majitelem lesa v Palkovicích.
Příběh plný emocí, v němž nechybí internetové smuteční parte turistického chodníku, slzy i zlost lidí, kteří se o chodník starali, a fotografie stezky zničené buldozerem, přinesla na svých internetových stránkách Česká mountainbiková asociace.
Zhruba dva kilometry dlouhý turistický chodník v lese nad Palkovicemi si členové asociace brigádnicky upravili tak, aby mohl sloužit nejen turistům, ale i cyklistům.
"Stovky hodin jsme strávili tím, že jsme vyčistili chodník od maliní, s krumpáči a motykami upravili jeho povrch i sklon tak, aby se na něm nedržela voda," říká Roman Švarc, který po chodníku také jezdíval. Před několika dny ale vjel na chodník buldozer. "Nechápu, jak jste si mohli dovolit vést proti nám takovou kampaň! Nezabili jsme stezku, prostě jsme se museli nějak dostat ke stromům napadeným kůrovcem a odvézt je pryč," zlobil se včera na bikery správce městských lesů Oldřich Krobot.
Zatímco rozhořčení cyklisté tvrdí, že lesníci mohli dostat napadené stromy z lesa jiným způsobem nebo alespoň šetrněji, lesní správce namítá, že to jinak nešlo.

Vznikne nový chodník?
"Já mám také rád les, netěší mě, když do něj musí vjet buldozer. Ale koně se do prudkých svahů prostě nedostanou, proto jsme museli stezku upravit," řekl Oldřich Krobot.
S cyklisty se již před nedávnem setkal, když jej pozvali, aby se podíval na krátký úsek chodníku, který upravili. "I když jsem byl postaven před hotovou věc, tak jsem nenamítal nic proti tomu, když si chodník upraví v celé jeho délce. Upozornil jsem je ale, že pokud budu muset vjet do lesa, pak to bude právě po jejich chodníku," řekl lesní správce.
Roman Švarc jeho slova potvrdil. "To je pravda, na druhou stranu nás vyděsilo, jak teď chodník strašně vypadá." Bikeři nyní zvažují, zda chodník znovu opravovat, nebo se s majitelem lesů, tedy s městem, domluví na tom, že by si někde na vrstevnici zřídili chodník nový.
Lesní správce totiž řekl, že dříve než za dva roky není možné se o úpravě poničené stezky bavit. "Přijďte za dva roky, můžeme si promluvit, dříve nebude jasné, jak velké škody kůrovec napáchá a jak dlouho budeme muset těžit napadené stromy."
Cyklisté vědí, že boj o chodník prohráli. "Ale povedlo se poukázat na to, že pro někoho jsou lesy stále jen prostředkem k těžbě, kdežto my si myslíme, že by měly více sloužit k rekreaci, tak jak je tomu ve světě," řekl Roman Švarc.

Trailbuiding

28. dubna 2012 v 8:45 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Mám zvláštní koníček. Zametám v lese pěšinky po kterých se poté procházejí lidi, ale hlavně, projíždějí cyklisté na horských kolech. Taková stezka se jmenuje počeštěně singltrek. Je to vlastně jednostopá stezka, která lahodí oku, nehyzdí krajinu, a je blízká přírodě. Není to vyloženě přírodní stezka, protože někdy je potřeba stezku zaříznout(zakopat) do tělesa svahu. Pořád to však je 50cm, někdy trochu víc, úzká stezička, která se klikatí mezi stromy, proplétá se krajinou.
Byl jsem jedním z průkopníků v čr, kdo tyto stezky začali propagovat. Dříve jsem je jen čistil, a hledal zajímavé pěšinky s kusem hezké přírody. Až jsem před několika lety potkal Tomáše Kvasničku z Jablonce n.N., a to mi otevřelo nové obzory. Tomáš mi ukázal, jak se tyto stezky staví v USA, kde jsou lidé v tomto mnoho let napřed, oproti čr. Minimálně v mentalitě, kdy už byly vybojovány kompromisy mezi ochranou přírody, lesním hospodářstvím, majiteli pozemků, a bikery. Bikeři vždy chtěli prostoj na svůj sport, ale legislativa v tomto je zkostnatělá všude na světě. Ale první úspěchy se dostavily. Záviděli jsme bikerům, že mají tisíce kilometrů singltreku, a že v čr není nic.
Jako jeden z průkopníků, neřku-li možná jeden z vůbec nejzarputilejších "Diggerů-kopáčů" v čr jsem byl iniciátor petice ve Frýdku Místku. Byli jsme partalidí, co chtěli stejnou věc. Tehdy bylo hezké období občanského sdružení ČeMBA. ale primátorka města paní magistra Richtrová tomuto nebyla nakloněna, tak naši stezku, už domluvenou se správcem lesa, nechala zničit buldozerem. Zbylo z toho pěkné video natočené. P.Slavíkem...A čemba už taky není...netak, jak ji chci.
Bohužel, rozpadlo se to, a mně to stále mrzí. Nebudu v tom šťourat, ale za TK pořád stojím. Jsem v novém občanském sdružení SeMBA. Chceme dále podporovat singltrek ve všech jeho podobách.
Pro mně to je nejčastěji tak, že popadnu hrábě, motyku, mačetu a mojí spešl kosičku, a jdu opravovat a modelovat singltrek, který mám za barákem. Není toho málo, a stojí mne to cca 300 hodin ročně práce zadara. Je to však velký relax, být v lese, něco udělat, a vidět, že lidi jsou nadšení. Taky si vyvíjím spešl nářadí, co se vejde do batohu, a udělá co nejvíce práce.
Což je další můj koníček. Moje nářadí slouží stavitelům Rychlebských stezek, kde si pochvalují jeho nezničitelnost. Však jsem to vyvíjel hlavně prvotně pro sebe, aby sloužilo mně.
Existuje však člověk, který má stejný koníček, stejný životní styl, a je žijící legendou... Dělá traily už 30 let. Žije v Kanadě, ve městě Vancouver. Celý svět jej zná, jako "Digger-a". Tak, já jsem český kopáč. O tom kanadském právě vyšel článek v časopise Velo na několik stran. O mně měl článek vyjít taky, ale nějak z toho sešlo. Což je fuk, protože prvotní jsou stezky. Snad budu mít i další roky sílu, a dostanu se do lesa. Dokud jsem, dýchám, a stavím stezky. Pro sebe, pro vás.

Závisláci

26. dubna 2012 v 7:46 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Pokazilo se mi auto. No a co, to se děje lidem furt. Jenže, nemít kamaráda automechnika, propadám těžké skepsi. Rozebrat motor je vždy průser. Takto však vidím šanci, že ta plechovka ještě pojede. Chtěl jsem německé auto, ale nemám teda pocit, že by se kazilo méně, než auta francouzká, nebo italská. Takže, jsem závislý na svém automechanikovi.
Podělaly se mi zuby, za což si jedznačně můžu sám, díky špatné stravě, a flákání zubní hygieny.
Zase mně zachraňuje kamarád, i když je to k němu hooodně daleko, až v Havlíčkově Brodě. Zuby jsou spravené, a to je docela výhra. Protože s bolavou hubou člověk obvykle nechce dělat nic.
Když mi odešly ruce, zachránil mi je kamarád v Brně. Bez něj už bych se snad ani nenajedl. Když mi odešlo koleno, průběh byl tentýž.
Další kamarádi pomohli, a pomáhají každý den. Jsem závislý na kamarádech.Bez přátel je člověk jen kapkou v moři. S kamarády je život výrazně snesitelnější, a někdy i krásný. Jsem rád závislákem, a snad budu moci i já pomoci, když budu umět. Je to dost dobrý pocit, že na to člověk není sám. Díky vám všem, kdo mi pomáháte. Velmi si toho cením.

Úvaha

25. dubna 2012 v 7:29 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Dočetl jsem se na jednom servru zajímavé věty, která je celkem trefná. Týká se mého nožířského vlákna na Knife.

"Nepřítel lidu, zvířat i vesmíru Black byl konečně vypuzen, to musí bejt radosti u odvěkých nepřátel.Moc se neradujte, bez nepřítele nedokážete žít a funkce škodiče muže bejt v dalším vývoji přiřknuta právě komukoliv jinýmu."

Asi budu mocný čaroděj, když se proti mně musí spojit vlčí společenstvo, aby mi zakroutili krkem.

Anebo je to jen tak, že doba v níž zrovna žijeme, je prosycena morálním marasmem. Jak napsal T.Baťa už před desítkami let. Neexistuje krize finanční. Je jen krize společnosti, je to krize morálky.

Pro mnoho lidí je natolik neuvěřitelné, že texty, a článečky, glosy, které píšu, že by mohly býti pravdivé příběhy, které se mi staly, že mne napadá, jak je mi jich vlastně líto. Žít život prosycený neúspěchem, nemocemi, a zlobou, musí být strašlivá karma.
Když píšu, že se mi stalo to či ono, napadlo mně už mockrát, že musí dost lidí uvažovat, jak to můžu všechno stihnout, anebo, logicky, je napadne, že ty příběhy jsou vymyšlené.
Zrovna nedávno jsem popisoval, jak jsem se během jediného víkendu setkal s dvěma naprosto neuvěřitelnými lidmi. Jedním z nich je můj učitel wing-chun kung fu. Kdo mi tady uvěří, že se najde člověk natolik toužící poznat pravdu, že odjede do Číny, hledat mistry kung fu. Nikde ho neznali, a on přesto svého mistra našel, a do Číny jezdí už 20 let.
A hned druhý den sedím na výstavě vedle kluka, co do Číny jezdí už 12 let, a hledá mistry mečíře, a učitele boje s mečem. Ten tam dokonce 2 roky bydlel vkuse, a mám pocit, že i jeho manželka má čínské kořeny. Jak uvěřit příběhu, že je někdo tak cílevěcomý, a vytrvalý, že 10 let hledá mistra meče? Je to jako pohádka z US filmu. Vidím na lidech, jak jen nevěřícně kroutí hlavami. A já ty lidi přesto znám, a jsou to mí přátelé. Náhoda? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Vše je dáno tím, po jaké cestě jdeme. Moje cesta je protkána neuvěřitelnými lidmi, vedle kterých si připadám nicotný. Je velká čest být jen posluchačem jich životní cesty, jejich příběhu.

Snad i můj příběh bude mít své pokračování. Věřím principu jednoduchosti. Dělat věci jednoduše, přímo, a průhledně, všem na očích. Celý život sice pro tento svůj postoj narážím na potíže, ale jiný nebudu. Trčím z davu, a vždy to tak bylo. Nic s tím nenadělám, je to mé já. Můžu jediné. Dělat věci, jak nejlépe umím, a doufat, že je to správně.







Knife.cz

23. dubna 2012 v 18:46 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Servr o nožích, kterému hodně vděčím za přátele, informace, i zákazníky. Co však začíná být, nebo, ještě přesněji-je už neúnosné, je moje neustálá perzekuce od kohokoliv, kdo má v zadnici díru. Proto si myslím, že čas dát servru ve formě, jak jsem tam působil, sbohem. Zůstanou po mně spousty fotek, obrovské množství rad pro nožíře, a já už nemám chuť dále řešit ty věčné hádky. Budou si muset chlapci najít jiného třídního nepřítele. Já na Knife už budu dávat jen fotky nožů, a do hádky mne už nikdo, nikdy nezatáhne. Ukážu kudlu, a pá,pá.
Ale život je také o tom, že mám přátele. Takže jsem dostal možnost navázat na své článečky ze života nožíře na servru www.lovime.eu
Kdo máte rádi moje historky z běžného života, plus fotky, budu v tom pokračovat tam. Takže, těším se na vaši návštěvu, a sledujte dále, kdo mi fandíte. Kdo mi nefandí, a přesto jej zajímá, co a jak dělám, má možnost si číst. Kdo mi ve vlákně začne prudit, bez milosti jej vyhodím. Budu si jej sám i moderovat. Takže, kolečka se točí, a všem hezký den..Mějte fanfárově.

Internet

21. dubna 2012 v 10:20 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Uvažuju nad tím, jak sdílet své pocity, aniž by mi do toho futr někdo kafral, jak tím přeskakuju v "řadě" ostatní nožíře. Dozvěděl jsem se však, že jsem neskutečný hajzl, a děsná svině. Napsali mi to Mat a Samuraj na Gunu. Já svůj postoj napsal, a takový prostě je. Pokud k sobě nemůžeme býti chladně zdvořilí, a udržet své emoce na uzdě, inu, co se dá dělat. Já nikdy z boje neutíkal, i když jsem dostal mnohokrát naloženo. Pokud tedy není jiná možnost, a k smrti vám vadí, jaký jsem, OK, vyberte si zbraň, a postavte se mi, jako chlapi. Anebo se mi vyhněte, protože odpustit dokážu, zapomenout už však nikdy ne.

Párty

20. dubna 2012 v 22:16 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Lehce ovíněn po povedené grilovací párty, zase musím konstatovat známé rčení, že bussiness se dělá v hospodě, nebo na chlastačce, ať se použije jakkoliv vzletný výraz pro mejdan. Takže, najednou jsem si pokecal s mou budoucí účetní, člověkem přes ocel o dodávce matroše, dodavatelem kvalitníhího vína, majitelem firmy na freride lyže, a dalšíma lidma. Je to pořád tak. Věci se dějí, a dějí se správným směrem. Jak říkává mnou obdivovaný pan doktor z Brna..."Kolečka se točí".

Relativita času.

19. dubna 2012 v 11:28 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Čas, jak všichni slyšíme od mládí, je relativní pojem. Co tedy s časem, kterého je málo? Či, naopak, je ho příliš na jednoho člověka? Tak nějak mám neodkladný pocit, že čas je mámení, krerému podléháme, které si popostrkujeme před sebou, místo schopnosti prožít svůj stanovený čas na tomto světě, v tomto konkrétním životě.
Poslední roky byly pro mne hektické, na hranici, a mnohde už za hranicí tělesného kolapsu. Lidově se takovému troubovi říká workoholik. Pokud se mi však podařilo se sám sebe uštvat až na hranici kolapsu, kdy zasahoval lékař se záchranou života, asi nemám záklopku, kdy je dost.
Stanovit si priority, co spěchá, co počká, a co prostě dělat nebudu, bude těžký oříšek. Docela dost dobrý začátek lepších časů, je nemít dvě zaměstnání. A to jedno mít na volné noze. Což se zázrakem stalo. Takže nyní bude čas i na práci, rodinu i koníčky. Včetně charity, která je vlastně také koníčkem, takže lesní stezky v okolí budou zase vyčištěny, jak ze žurnálu.Najednou je prostě na vše čas, co jsem stále odkládal, nebo odflákl. Na co se hodně těším, že i na práci bude více času, a bude pečlivější. Rodina už nyní vnímá, že je dokonce i poslouchám, co mi říkají. Stále jsem slyšel, že jsem duchem nepřítomen, stále ponořen ve stresu. Děkuji tomu, co to nad náma řídí, a díky za vše. Protože, mně se dějí věci, které prostě nemohou být jen náhoda. Věci se dějí, energie proudí, vše se v kruhu uzavírá, a vrací. Život je fajn.

Gun

18. dubna 2012 v 8:39
Ač si nevěřícně čtu, co dokáží lidé napsat, odpovídám stále stejně, už leta. Takže, vidím to takto:

To, co jednoho jedince liší od jiného, jsou jeho činy. Ty jsou vždy jedněmi hodnoceny kladně, jinými lidmi nikoliv. Pravdu svého života, svou cestu, tu si musí nalézt každý sám. Moje cesta je cestou válečníka. Je to trnitá cesta, a mnohokráte jsem si na ní natloukl ůsta.
Jenže, když mám tedy možnost volby, jak naložit se svým životem, co se mi nabízí? Být ovcí, co netuší, kdy přijde den kdy bude odvedena na porážku, anebo sežrána vlky? Vždy jsem raději prosazoval svůj postoj-možná to nezvládnu, a je možné, že budu rozcupován, ale nedám kůži zadarmo. Je to však jen polovina možného.
Rád bych našel cestu mnicha. Vnímám ji, jako vrchol možného v lidském bytí. Být laskavý, nebojovat, a rozdávat z dlaní dobro. Zatím se to nedaří, ale cesta je cíl. Jak si však čtu historii, bojoví mniši bývali napříč celým světem docela častí. Takže, snad to bude i má cesta.
Nechci bojovat, a je-li to možné, ustoupím, a dohodnu se, nebo se i vzdám mého. Když mohu odejít, odejdu. Netlačte mne však do kouta. To i králík dokáže kousnout. Příroda je prostá, a vesmír funguje.

Proč blog?

17. dubna 2012 v 18:02 | Black
Pokud je blog formou veřejného "můj milý deníčku", tak asi proto. Je mnoho lidí, které zajímá, co a jak se povedlo, událo, či nepovedlo. Snad vás tedy nezklamu, a budu mít energii a náladu sem psát.
Na nožířském servru www.knife.cz mi bylo vytýkáno, že svými poznámkami ze svého života mimo nože si ze servru dělám blog. Tedy, už ne.
váš Black.