Gun

18. dubna 2012 v 8:39
Ač si nevěřícně čtu, co dokáží lidé napsat, odpovídám stále stejně, už leta. Takže, vidím to takto:

To, co jednoho jedince liší od jiného, jsou jeho činy. Ty jsou vždy jedněmi hodnoceny kladně, jinými lidmi nikoliv. Pravdu svého života, svou cestu, tu si musí nalézt každý sám. Moje cesta je cestou válečníka. Je to trnitá cesta, a mnohokráte jsem si na ní natloukl ůsta.
Jenže, když mám tedy možnost volby, jak naložit se svým životem, co se mi nabízí? Být ovcí, co netuší, kdy přijde den kdy bude odvedena na porážku, anebo sežrána vlky? Vždy jsem raději prosazoval svůj postoj-možná to nezvládnu, a je možné, že budu rozcupován, ale nedám kůži zadarmo. Je to však jen polovina možného.
Rád bych našel cestu mnicha. Vnímám ji, jako vrchol možného v lidském bytí. Být laskavý, nebojovat, a rozdávat z dlaní dobro. Zatím se to nedaří, ale cesta je cíl. Jak si však čtu historii, bojoví mniši bývali napříč celým světem docela častí. Takže, snad to bude i má cesta.
Nechci bojovat, a je-li to možné, ustoupím, a dohodnu se, nebo se i vzdám mého. Když mohu odejít, odejdu. Netlačte mne však do kouta. To i králík dokáže kousnout. Příroda je prostá, a vesmír funguje.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama