Relativita času.

19. dubna 2012 v 11:28 | Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste.
Čas, jak všichni slyšíme od mládí, je relativní pojem. Co tedy s časem, kterého je málo? Či, naopak, je ho příliš na jednoho člověka? Tak nějak mám neodkladný pocit, že čas je mámení, krerému podléháme, které si popostrkujeme před sebou, místo schopnosti prožít svůj stanovený čas na tomto světě, v tomto konkrétním životě.
Poslední roky byly pro mne hektické, na hranici, a mnohde už za hranicí tělesného kolapsu. Lidově se takovému troubovi říká workoholik. Pokud se mi však podařilo se sám sebe uštvat až na hranici kolapsu, kdy zasahoval lékař se záchranou života, asi nemám záklopku, kdy je dost.
Stanovit si priority, co spěchá, co počká, a co prostě dělat nebudu, bude těžký oříšek. Docela dost dobrý začátek lepších časů, je nemít dvě zaměstnání. A to jedno mít na volné noze. Což se zázrakem stalo. Takže nyní bude čas i na práci, rodinu i koníčky. Včetně charity, která je vlastně také koníčkem, takže lesní stezky v okolí budou zase vyčištěny, jak ze žurnálu.Najednou je prostě na vše čas, co jsem stále odkládal, nebo odflákl. Na co se hodně těším, že i na práci bude více času, a bude pečlivější. Rodina už nyní vnímá, že je dokonce i poslouchám, co mi říkají. Stále jsem slyšel, že jsem duchem nepřítomen, stále ponořen ve stresu. Děkuji tomu, co to nad náma řídí, a díky za vše. Protože, mně se dějí věci, které prostě nemohou být jen náhoda. Věci se dějí, energie proudí, vše se v kruhu uzavírá, a vrací. Život je fajn.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama